Kardiologové získali účinný nástroj pro boj se srdečním selháním

Inhibitory SGLT2 (glifloziny), představují skupinu léků, které mají kromě antidiabetického účinku také velmi komplexní kardioprotektivní a renoprotektivní působení nezávislé na přítomnosti diabetu. Výsledky velkých kardiovaskulárních studií s inhibitory SGLT2 byly natolik přesvědčivé, že vedly ke schválení jejich indikace, konkrétně se to týká dapagliflozinu a empagliflozinu, i v kardiologické indikaci u pacientů se srdečním selháním. Kardiologové tím dostali do ruky účinný nástroj, který by podle nejnovějších guidelines ESC měl být používán v první linii terapie srdečního selhání se sníženou ejekční frakcí.

Jaká je v současnosti běžná klinická praxe léčby těchto nemocných v Masarykově nemocnici v Ústí nad Labem, která poskytuje specializovanou komplexní kardiologickou péči pro celý Ústecký kraj? A kolik nemocných se srdečním selháním by podle epidemiologických dat mohlo být v tomto regionu? Zeptali jsme se prof. MUDr. Pavla Červinky, Ph.D., FESC, FSCAI, přednosty Kardiologické kliniky Fakulty zdravotnických studií Univerzity J. E. Purkyně a Masarykovy nemocnice v Ústí nad Labem. V jakém smyslu se podle něj v klinické praxi změní léčba nemocných se srdečním selháním v návaznosti na nová ESC guidelines? Jak se liší zkušenosti prof. Červinky s léčbou glifloziny v reálné praxi od výsledků klinických studiích, kterých se jeho pracoviště také zúčastnilo. A v čem jsou podle něj hlavní přínosy léčby inhibitory SGLT2 pro běžnou kardiologickou praxi? Odpovědi na výše uvedené a další otázky najdete v krátkém videokomentáři.