Nově schválený lék pro úplně nejtěžší pacienty!

Několik abstraktů na IMW v Bostonu popisovalo výsledky prvních studií s novým přípravkem selinexorem, ve Spojených státech zatím poslední schválenou molekulou k terapii tzv. pentarefrakterního mnohočetného myelomu (nemocní už vyčerpali všechny možnosti a zbývá jim jen paliativní léčba). Je testován v kombinaci s lenalidomidem nebo bortezomibem, a to i v ČR.

Selinexor je vůbec prvním selektivním inhibitorem nukleárního transportu (SINE), ovlivňuje mimo jiné i systém XPO 1 (exportin 1), což vede například k aktivaci tumor-supresorových proteinů. Kombinace selinexoru s dexametazonem vykazovala odpověď u 26 % nemocných s myelomem rezistentním na všechna stávající dostupná léčiva, přičemž po přidání lenalidomidu se tato odpověď zvýšila až na 60–76 %. Multicentrická, otevřená studie s eskalací dávky selinexoru, která prof. MUDr. Ivana Špičku, CSc., vedoucího myelomové skupiny I. interní kliniky 1. LF UK a VFN v Praze a člena výboru České myelomové skupiny (CMG), zaujala (White D et al., Clin Lymphoma Myeloma Leuk 2019;Suppl:E55), zkoumala především toxicitu, respektive maximální tolerovatelnou dávku selinexoru v kombinaci s lenalidomidem a dexametazonem u 24 pacientů v několika kohortách. Nejzávažnějšími hlášenými nežádoucími účinky (stupně 3 a vyšší) byly trombocytopenie a neutropenie, avšak jen 8 % sledovaných kvůli nim ukončilo léčbu. „Dvacet pacientů bylo hodnoceno z hlediska odpovědi – u těch, kteří v předchozí léčbě neměli lenalidomid, činila celková odpověď 92 %, ti, kteří jej v minulosti dostávali (n =  8) zaznamenali 1 parciální remisi a 2 minimální odpovědi. S mediánem sledování 7,8 měsíce činila doba do progrese 10,3 měsíce a mediánu PFS nebylo dosaženo u kohorty sledovaných, kteří v předchozí léčbě neměli lenalidomid. S odpovědí přes 90 % se kombinace selinexor-lenalidomid-dexametazon jeví jako vysoce účinná i u části nemocných s nejzávažnější formou myelomu, navíc se jedná čistě o perorální lékovou kombinaci. V průběhu studie nebyly zaznamenány žádné očekávané bezpečnostní signály, které by před použitím této kombinace varovaly,“ říká I. Špička.

A co tyto závěry znamenají pro svět českého myelomu? Studie se selinexorem běží v několika domácích centrech. Vcelku úspěšně je zařazováno relativně dost respondentů – jako u většiny jiných myelomových klinických studií, i zde podle I. Špičky figurujeme na jednom z čelných míst: „Naše vlastní zkušenosti říkají, že selinexor bude zřejmě efektivní u nejtěžších nemocných, rezistentních na standardní léčebné protokoly. Trojkombinace selinexoru s bortezomibem a dexametazonem (SVD) byla ve srovnání s dvojkombinací VD (bortezomib-dexametazon) účinná dokonce i u těch pacientů, kteří dříve relabovali při podávání lenalidomidu. Souhrnná data probíhající studie zatím však známa nejsou.“

(red)