Která strategie léčby hypertenze je nejefektivnější a pro pacienta nejbezpečnější?

Prof. Giuseppe Mancia z Università di Milano-Bicocca v Itálii hovořil na loňském virtuálním kongresu Evropské kardiologické společnosti (ESC) v rámci odborné sekce věnované fixní trojkombinaci antihypertenziv o tématu efektivní kontroly krevního tlaku (TK). Jaká jsou k dispozici data k jednotlivým terapeutickým strategiím a proč je kombinovaná léčba preferovanou volbou? Komentuje MUDr. Petra Vysočanová z Interní kardiologické kliniky LF MU a FN Brno.

Základním pravidlem léčby hypertenze je dosažení takových hodnot krevního tlaku (TK), při kterých budou minimalizována kardiovaskulární (KV) rizika a renální poškození. Existuje hned několik strategií směřujících k tomuto cíli. Která z nich je nejefektivnější a pro pacienta relativně nejbezpečnější a nejpřijatelnější?

Monoterapie hypertenze není pro svou nízkou účinnost doporučovaným postupem a nese s sebou vysoké riziko inercie lékařů k intenzifikaci léčby. Jasnou volbou je kombinovaná terapie již v úvodu s případným dalším navyšováním léků. Data jasně ukázala, že tento přístup vede k významnější kontrole hypertenze, redukci KV příhod a mortality.

Vhodným zkombinováním léčiv jsou souběžně zasahovány různé mechanismy vzniku hypertenze. Přidáním léku do kombinace je dosahováno až 5× vyššího efektu na snížení TK, a přitom neeskaluje výskyt nežádoucích účinků.

Z pohledu adherence pacientů jsou výhodnější fixní kombinace, kterých je v současnosti k dispozici dostatečný počet. V souvislosti se zpřísněním optimálních hodnot TK v aktuálních guidelines lze očekávat vyšší potřebu použití trojkombinace léčiv.

Iniciální strategií pro většinu pacientů podle posledních doporučení je tedy zahájení léčby fixní kombinací. Pokud ta ke kontrole TK nestačí, pak je vhodné eskalovat na fixní trojkombinaci, protože jde o strategii, která má data nejenom pro snížení TK, ale také k redukci výskytu KV onemocnění a úmrtí.

(red)