Nové poznatky o karcinomu prsu
U žen s HR+/HER2– karcinomem prsu dochází k nadléčení nejčastěji při indikaci adjuvantní chemoterapie, a to v případě středního klinického rizika. Aktuálně lze u takových pacientek použít prognostický genomový test k určení možného léčebného benefitu. Podle výsledků rozsáhlé studie TAILORx je k dispozici – v ČR za velmi omezených podmínek – 21genový test Oncotype DX. Ukázalo se, že u nemocných se střední hodnotou „recurrence score“ (11–25) postačuje podání samotné hormonální léčby, protože nebyl pozorován statisticky významný rozdíl oproti kombinaci s chemoterapií z hlediska doby bez relapsu i celkového přežití. Dostupný je rovněž 70genový test MammaPrint, který byl analyzován ve studii MINDACT s téměř 7 000 ženami. Těm bylo přiřazeno klinické riziko podle Adjuvant! Online a genomové riziko podle MammaPrint. U skupiny pacientek s vysokým klinickým a nízkým genetickým rizikem, které měly navíc například postižení uzlin nebo tumor grade 3, bylo prokázáno, že přidání adjuvantní chemoterapie k hormonální léčbě není přínosné. Genomové testy Oncotype DX nebo MammaPrint se tak staly i součástí nové klasifikace American Joint Committee on Cancer (AJCC).
Co se týká adjuvantní hormonální léčby, která je u nemocných s ER+/HER2– nádory prsu stěžejní, metaanalýza Ibrahima EM et al. (Med Oncol 2017) poukázala na to, u kterých žen by měla být tato terapie prodloužena na déle než standardních 5 let (až na 10 let) – zásadně u těch s pozitivitou axilárních uzlin bez ohledu na věk. U premenopauzálních lze akceptovat tamoxifen, u postmenopauzálních by měl být indikován inhibitor aromatázy. Pokud jde o pacientky ve věku ≤ 35 let, podle guidelines ESO-ESMO by měly být léčeny stejně jako ženy starší, tedy podle fenotypu nádoru. To znamená, že ne všechny mladé nemocné s hormonálně pozitivními nádory by měly být indikovány k chemoterapii. Ukazuje se rovněž, že premenopauzální pacientky do 35 let s vysokým rizikem relapsu (pozitivní uzlinové postižení, vyšší grade, proliferace) dlouhodobě profitují z podání kombinace LHRH analoga s exemestanem, jak dokládají klinické studie SOFT a TEXT. Naproti tomu se zdá, že nemocné s nízkým nebo středním rizikem relapsu nemají benefit z intenzivní léčby. Bylo by tudíž zbytečné je léčit supresí ovariální funkce, když může být dostačující monoterapie tamoxifenem.
Další otázkou je, zda dochází k nadléčení také u žen s triple negativním karcinomem prsu (TNBC). Retrospektivní analýza více než 4 000 pacientek s malými nádory (T1a bN0 M0) různého fenotypu poukázala na fakt, že v případě TNBC menších než 5 mm se recidivy objevují bez ohledu na podání chemoterapie, takže její indikace je zbytečná. Jsou-li tumory velké do 10 mm nebo větší, je léčba chemoterapií na místě, neboť statisticky významně prodlužuje celkové přežití (Vaz-Luis I et al., J Clin Oncol 2014). Dané výsledky zohledňují i recentní guidelines NCCN ve verzi 1.2019, které uvádějí, že TNBC ≤ 0,5 cm není třeba léčit adjuvantní chemoterapií, při velikosti 0,6–1 cm ji lze zvažovat a při velikosti nad 1 cm je vhodné ji podávat. Doporučení ze St. Gallen International Breast Cancer Conference 2017 pak uvádějí, že u stadia I jsou standardem chemoterapeutické režimy CMF, AC či TC, u stadií II a III antracyklin/taxan – AC-T nebo FEC-docetaxel. Důkazy pro použití platinových režimů v adjuvanci nejsou, a to ani u pacientek s mutací BRCA.
Pokud se týká HER+ karcinomů prsu, na vyšší riziko relapsu tohoto onemocnění, zejména u žen s negativitou hormonálních receptorů, upozorňuje práce Cossettiové RJ et al. (J Clin Oncol 2015). Subanalýza studie BCIRG 006 pak dokládá, že četnost rekurencí je vyšší i u pacientek s pozitivitou mízních uzlin. U této rizikové skupiny bylo prokázáno, že má prospěch z přidání pertuzumabu do adjuvantní léčby, jak prokazují recentní výsledky klinické studie APHINITY. Riziko nadléčení u HER2+ nádorů prsu je tedy především u nemocných s HR+ a bez postižení axilárních uzlin. Jak vyplývá z výsledků klinické studie APT, tyto ženy měly minimální riziko relapsu onemocnění i při použití adjuvantní chemoterapie pouze na bázi paklitaxelu bez indikace antracyklinu. Nabízí se rovněž otázka, zda u pacientek s lepší prognózou (vysoká pozitivita HR, nízký grade, T1, N0) postačí pouze adjuvantní hormonální léčba a trastuzumab. Mnoho studií prokázalo, že by v adjuvanci mohly být léčeny kratším podáním trastuzumabu, tedy pouze 6 měsíců oproti standardním 12 měsícům.
Redakčně zpracováno ze sdělení, které na 43. brněnských onkologických dnech 2019 přednesla:
MUDr. Katarína Petráková, Ph.D.
Klinika komplexní onkologické péče Masarykova onkologického ústavu, Brno
Inhibitory cyklin dependentních kináz 4/6 (CDK4/6i) v kombinaci s hormonální terapií jsou mezinárodně uznávané jako standardní léčba pokročilých HR+/HER2– tumorů prsu (mBC). Studie ukazují, že všechny tři dostupné inhibitory CDK4/6 – palbociklib…
Nová data z registru BRESCA přednesla na 47. brněnských onkologických dnech konaných začátkem listopadu 2023 MUDr. Markéta Palácová z Masarykova onkologického ústavu v Brně, která je odborným garantem tohoto registru. Primárním cílem registru je sběr…
Inhibitory CDK4/6 (CDK4/6i) palbociklib (PAL), abemaciklib (ABE) i ribociklib (RIB) vykazují v léčbě HER2−/HR+ nádorů prsu dle studií stran délky doby do progrese (PFS) podobnou efektivitu, na molekulární úrovni se však od sebe liší a mají odlišné…
Když se řekne chemoterapie, první, co si většina pacientek představí, je ztráta vlasů. Přestože nejde o nežádoucí účinek, který by přímo ohrožoval na životě, nemocné ho považují za zásadní. Je vidět. Je stigmatem. Je každodenní připomínkou nemoci. Až polovina pacientek uvádí,…
Přestože nežádoucí účinky endokrinní terapie (ET) karcinomů prsu nebývají natolik závažné jako například u chemoterapie, pro mnoho pacientek mohou být projevy její toxicity obtížně snesitelné. Vaginální suchost, návaly horka, potíže urologického…